Už jsme o tom psali. Hodiny čtenářství, tedy skutečného čtenářství, kdy žáci čtou svoji vlastní knihu, kdy se následně rozebírá cílenými otázkami děj, hrdinové, zápletky a jejich příčiny, motivy jednajících osob s odhadem následujícího děje, tedy s otázkami, při kterých žáci knihám lépe porozumí a s přesahem pomáhají smysluplnému čtení s porozuměním, nejsou obecně jen nárazovou aktivitou. Při ní skutečně jeden den čte celá škola. Ale důležité je pokračování v intimitách jednotlivých čtenářských dílen. Reflexe několika učitelů z tohoto dne? Překvapilo mě, že děti vzaly akci velmi vážně a důstojně, nebyl čtenář bez vlastní knihy…, četly i o přestávce…, většina dětí skutečně četla a o knize se zájmem hovořily…, líbilo se mi, jak žáci Den s knihou hodnotili pozitivně… zvolila bych celotýdenní projekt s vlastní organizací ve třídě…
V pátek bez učebnic? Žádné pracovní sešity? A to se jako nebudeme učit? Vážně budeme jenom číst? Takové otázky zazněly ve 3.B při přípravě na páteční Den s knihou. Děti si přinesly z domova knihu, kterou právě čtou. A ve čtení pokračovaly i ve třídě. Ke knize si doma přibalily deku nebo polštářky, aby i ve třídě měly při čtení opravdové pohodlí. Děti byly překvapené, jak dlouho vydržely souvisle číst. Četly si a o svých knihách si také vyprávěly.
Slunečné počasí dokonce vylákalo děti ven. Ale i zde na lavičkách nebo trávě si četly. Den s knihou jsme si v naší třídě hodně užili.