2020-2022 – Vypečený projekt

 
Vypečený projekt – mlat
Se začátkem podzimu jsme se víceletém Vypečeném projektu 2.-ZŠ Propojení přesunuli do třetí fáze. Po orbě, setí a žních nastalo mlácení obilí. Kde jinde než na mlatě stodoly hospodáře Turnovce, čím jiným než cepy. My, potomci božích bojovníků!))) Naprostá většina z nás měla cep v ruce poprvé. Čekalo jich na nás pět, bůhví po kolika letech se zase pustily do práce. Vyspravené letité cepy s červotočivými bijáky měly pořádně tukem promazanou kůži, aby se neutrhly od násady. Co čekalo dál? Krásné počasí, zametená hliněná podlaha stodoly, pro jistotu ještě pokrytá plachtou. Pak zajímavý přístroj. Vlastně taková kouzelná dřevěná almara s klikou. Mlejnek se mu říkávalo, ač obilí nemlel. Odděluje proudem vzduchu zrno od plev. Točí se klikou a dostatečný průvan ženou dřevěné lopatky. Pan Turnovec ho kvůli nám koupil někde u Opařan.
Deváťáci se v rámci našeho propojení starali o prvňáky. Třídy mladších žáků pak měly na rozdíl od starších méně síly, ale více chuti. Jak to dopadlo? Stihli jsme vymlátit tak třetinu našeho obilí. Stihlo by se více, ale čtyři stateční mlatci z devátých tříd a šest šikovných spolužaček po skupinkách ukazovali, jak se cep drží, jak se mlátí jedním, dvěma, třemi a čtyřmi cepy podle rytmu průpovídek, které se při mlácení říkaly, aby se bijáky cepů do sebe nezapletly a mlatci se nepotloukli.
Učitelé pak odpoledne chvátali do školy, čekalo je bohužel neprojektové ale nutné školení požární ochrany. A co se zbylým obilím ve snopech? Pan Turnovec se nabídl, že zbytek vymlátí mlátičkou. Rádi jsme přijali, bude tedy vše hotovo. Snad to stihl do večerního deště. Čekáme na telefonát kolik kilogramů obilí se vlastně vymlátilo. Zaseli jsme totiž dvacet kilo pšenice. Při hodinách matematiky budeme počítat příklady o produktivitě naší práce. Snad se s výsledky nedostaneme do pravěkých začátků zemědělství. Víme předem, že výnos nebude zrovna velký, protože jsme nehnojili chemií a ani nestříkali proti plevelu. Každopádně to, co se nám povede namlít, a doufáme, že to bude spíše mouka než šrot, může mít nálepku ekologický produkt.
Takže co dál? Cíl je jasný. Už jenom to mletí a pak konečně pečení chleba.

– propoj –

 
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
 
7. srpna si naši žáci, rodiče a učitelé užili příjemné dopoledne při
druhé části školního Vypečeného projektu. Proběhly totiž žně, a to jak
zastara – tátové a učitelé sekali hrabicemi, maminky s dětmi vázaly do
povřísel snopy a společně stavěli panáky. Na podzim nás čeká mlácení cepy.

SKOLNI-ZNE-VYPECENY-PROJEKT

Je pátek 2. října 2020. Zatím je na poli u pana Turnovce mezi vesničkou Březí a Vratkovem klid. Pole je připravené na orbu. Začíná totiž praktická část Vypečeného projektu s podtitulem Cesta chleba na náš stůl. Žáci a učitelé sedlčanské školy Propojení si v něm vyzkouší, co se dříve všechno muselo udělat, aby si zakrojili do bochníku chleba.
Cinkly postroje, to ze statku vyvádí na „školní“ pole hospodář Turnovec hlavní hrdiny dnešního dne – koně táhnoucí dřevěný pluh s železnou radlicí. Za chvíli se ozývá hlahol. Přijely děti. Nejraději by si hned hladily koně, ale teď ještě ne, nejdřív práce.
Koně zabírají a všichni se diví, jak rychle jdou po poli. Je vidět, že je Turnovec zkušený oráč, radlice obrací zem v rovné přímce. Na druhé straně pole se na souvrati spřežení otáčí. Vzniká další brázda. Jenže najednou to s pluhem trhne, koně zůstanou stát. Co se stalo? Praskla dubová rozpora, která je za dřevěnou váhou připevněna řetězy k pluhu! Ještěže se nezlomila radlice! Co bude dál? Pojedeme domů? Hospodář si ale ví rady. Za chvíli je tady zpět se železnou rozporou, ta vydrží! Zapojuje ji do postroje a brázdu už klidně doorá. Pak se pluhu chopí ředitel školy, po něm páni učitelé Šibrava, Faktor i pan školník Písařík. A pak se už střídají kluci z devátých tříd, malé děti jim tleskají. Třídy jsou rozděleny do sektorů, roušky na ústech už nemáme, to platilo jen pro autobusy. Za chvíli je pole doorané, co bude dál?
Nejdříve první přestávka na svačinu a na hlazení koní. Paní učitelka Gyömberová zapaluje oheň, pan školník pomůže a nad polem se nese voňavý dým z praskajících borovicových větví. Někteří žáci si opékají buřty, jiní si na vedlejším poli sbírají brambory do popela, další opékají jablka nebo chléb.
Potom pan učitel Šibrava sezve megafonem všechny třídy k horní souvrati, kam se opírá podzimní slunce. U školní vlajky jsou připraveny starší dívky a za chvíli pod vedením paní učitelky Venduly Maškové zazní školní hymna. Dnes se ještě může zpívat. Pak se ke zpěvačkám přidávají třídy paní učitelky Ivy Novotné a Gábiny Gyömberové. Slyšíme parádní kánon české lidové písně Jede sedlák do mlejna. Brumendem se zapojili i nejstarší kluci z devítek. To bylo příjemné zpestření dnešního orání!
Co přijde na řadu nyní? Pluh vystřídaly brány. První vláčení, tedy rozbíjení větších hrud do řádkovaného sametu, aby zrna obilí padala do měkkého, ukazuje sám hospodář. Ale pak ochotně půjčuje otěže paním učitelkám a i dětem. Pole je za chvíli jemně řádkované jak manšestr na sjezdovce. Pak paní Turnovcová přináší rozsívku a čtyři plachetky, jejich dcera Maruška s kluky z devítky pytel s obilím. V něm jsou zrna ozimé pšenice. Hospodářka ukazuje pěti kolegyním, jak se seje, jaké rozestupy mají mít. A pak už jdou po poli a rozhazují zrna příští úrody. Po nich se plachetek chopí děti. Pak se pole ještě zavláčí, aby se zrna dostala pod zem.
Na závěr jsou ještě jednou svoláni všichni žáci k vlajce a pan třídní Pavel Sirotek předává Julii Křivské dárek za povedené logo Vypečeného projektu, které vytvořila.
Poslední pohled na naše hladké pole, poslední pohlazení koní, rozloučení s hospodářem. Za čtyři dny se přijedeme podívat, obilné klíčky se prý už budou klubat ke světlu.
Část projektového dne zdokumentovala paní redaktorka z Radiožurnálu Českého rozhlasu.
V úterý si poslechneme reportáž.
Děkujeme rodině Turnovcových za pronajmutí pole, zapůjčení koní i nářadí, za instruktáž a za jejich čas.

Jaroslav Nádvorník

Fotky zde


Mletí mouky a kváskové těsto



Pečení chleba